Děčín Východ - kdysi významné nádraží, dnes chátrající rujna

12.05.2018

Kdysi nejvýznamnější pohraniční nádraží u nás, které navštívil například císař František Josef I. nebo severokorejský diktátor Kim Ir Sen, již řadu let smutně chátrá. A jediný zájemce, který o budovu projevil zájem, nemá dostatek financí.

Železniční stanice Děčín Východ se skládá ze dvou obvodů - ze staršího označeného jako horní obvod a z o pár let mladšího nazývané, jako dolní obvod. Právě dolní obvod již desítky let chátrá. 

Starší a výrazně menší výpravní budova východního nádraží byla dostavěna v roce 1865, kdy jí nechala postavit společnost České severní dráhy v rámci výstavby železniční trati Podmokly (Děčín hl. nádr.) - Rumburk. Budova byla postavena dle tehdy běžných projektových schémat projektované pro České severní dráhy. V 60. letech minulého století však prošla necitelnou modernizací, při které přišla o téměř všechny původní "hodnoty". Počátkem 21. století prošla budova horního východního nádraží další modernizací, při které jí bylo navráceno přibližně její původní vzhled.

V roce 1874 byla dostavěna mezinárodní železniční trať, jenž patřila společnosti Rakouské severozápadní dráhy. Trať poprvé v historii spojila Vídeň a Prostřední Žleb. Ve stejném roce byla dokončena i stavba nové výpravní budovy v prostoru dolního obvodu. Stavba budovy byla náročná a trvala několik let. Projektovou dokumentaci vytvořil architekt Rudolf Frey, který navrhl budovu v novorenesančním slohu.

Budova byla v skutku impozantní s bohatou štukovou výzdobou. Hala byla vystavěna s jednou centrální halou na kterou navazovaly východní a západní bloky. Budova byla taktéž betonovo-dřevěným krytým mostkem spojena s výpravní budovou horního východního nádraží. 

Krátce po výstavbě dolního nádraží se stanice Děčín Východ stala jednou z nejdůležitějších pohraničních stanic v našem státě. Tuto stanici dokonce navštívil například císař František Josef I. nebo například severokorejský diktátor Kim Ir Sen. 

Po roce 1945 však začalo postupně docházet ke snižování mezinárodní osobní dopravy na této trati. To mělo za následek poměrně rychlý zánik většiny funkcí v budově. Společně s ní zřejmě došlo i ke zbourání propojovací lávky.

Od 50. let 20. století již budova nesloužila pro účely železniční dopravy a koncem 50. let v centrální hale vznikla na dlouhá léta sportovní hala určená pro hraní volejbalu. Zbylé části budovy byly ponechány buď prázdné, nebo byly využívány zcela neúčelně. 

I přes to, že byla v minulém století budova prohlášena za kulturní památku, její technický stav se neustále zhoršoval. Pro špatný technický stav byla po desítkách let provozu zrušena i sportovní hala. Východní blok budovy je momentálně ve velice špatném stavu a je tu určité riziko jejího zřícení. Kvůli tomu je vnitřek bloku podepřen ocelovým lešením, které aspoň z části brání, aby se budova zřítila.

I přes špatný technický stav budovy je více než zajímavé, že patro v západním bloku nádraží slouží jako domácnost pro několik rodin. 

V současné době jsou všechny možné přístupové cesty do budovy (konkrétně do střední haly a východního bloku) zazděny nebo jinak znehodnoceny. České Dráhy, které jsou majitelem této památky, jí nabízejí na prodej za 27 milionu korun. Jako jediný zájemce se ozvalo děčínské pracoviště Dopravní fakulty ČVUT, ta zde chtěla zřídit multifunkční centrum pro vzdělávání. Cena je však pro ně neúnosná.

České Dráhy však cenu nesníží. Je to dáno tím, že ČD jsou akciovou společností a svůj majetek mohou prodávat pouze za cenu stanovenou znaleckým posudkem. Budova je tak nejdražší nabízenou nemovitostí v celém Ústeckém kraji.